Koh-i-Noor Diamond

Kohinoor je jedním z nejstarších a nejznámějších diamantů na světě.

Historie diamantu Kohinoor sahá do doby před více než 5000 lety.

Současný název diamantu, Koh-i-noor, je v perštině a znamená „Hora světla“. Níže najdete časovou osu tohoto neocenitelného diamantu.

Do roku 1500

Předpokládá se, že diamant byl poprvé zmíněn před více než 5000 lety v sanskrtském písmu, kde se nazýval Syamantaka.

Je třeba zmínit, že existují pouze spekulace, že Syamantaka a Kohinoor jsou stejný diamant. Po této první písemné zmínce se více než 4000 let o diamantu nehovoří.

Do roku 1304 byl diamant v držení rádžů z Malwy, ale tehdy se diamant ještě nejmenoval Kohinoor. V roce 1304 patřil císaři v Dillí, Allaudinu Khilji.

V roce 1339 byl diamant odvezen zpět do města Samarkand, kde zůstal téměř 300 let. V roce 1306 je v hindském nápisu uvedena kletba na muže, kteří budou diamant nosit: „Ten, kdo vlastní tento diamant, bude vlastnit svět, ale také pozná všechna jeho neštěstí. Beztrestně jej může nosit pouze Bůh nebo žena.“

Babur

V roce 1526 se o diamantu zmiňuje mogulský vládce Babur ve svém spise Baburmama.

Diamant mu daroval sultán Ibrahim Lodi.

Byl to právě on, kdo popsal hodnotu diamantu rovnající se půldenním výrobním nákladům světa.

Jeden z Baburových potomků, Aurangzeb , diamant pečlivě chránil a předal ho svým dědicům.

Mahamad, Aurangzebův vnuk, však nebyl strach vzbuzujícím a velkým vládcem jako jeho dědeček.

Nadir a Mahamad

Perský generál Nadir Šáh odjel do Indie v roce 1739. Chtěl dobýt trůn, který byl za vlády sultána Mahamada oslaben. Sultán prohrál rozhodující bitvu a musel se Nadírovi vzdát.

Byl to právě on, kdo dal diamantu jeho současné jméno Koh-i-noor, což znamená „Hora světla“.

Nádir Šáh však nežil dlouho, protože v roce 1747 byl zavražděn a diamant se dostal k jednomu z jeho generálů, Ahmadu Šáhovi Durránímu.

Potomek Ahmada Šáha, Šáh Šúdža Durrání, přivezl Koh-i-noor v roce 1813 zpět do Indie a daroval ho Randžitu Singhovi (zakladateli sikhské říše). Výměnou za to Ranjit Singh pomohl Šáhovi Shujaovi získat zpět afghánský trůn.

Britská Východoindická společnost

V roce 1849, po dobytí Pandžábu britskými vojsky, byl majetek sikhské říše zkonfiskován.

Koh-i-noor byl převeden do pokladnice Britské Východoindické společnosti v Láhauru.

Majetek sikhské říše byl zabaven jako válečné odškodnění. Osudu Koh-i-nooru byla dokonce věnována jedna věta Láhaurské smlouvy.

Diamant byl na lodi přepraven do Británie, kde vypukla cholera a údajně jej správce na několik dní ztratil a vrátil mu jej až jeho sluha.

Diamant byl v červenci 1850 předán královně Viktorii.

Královna Viktorie

Když se o diamantu dozvěděl Nadir Šáh, rozhodl se, že ho chce mít ve svém vlastnictví.

Po předání diamantu královně Viktorii byl o rok později vystaven v Křišťálovém paláci. „Hora světla“ však nebyla tak zářivá jako ostatní broušené drahokamy té doby a panovalo ohledně ní všeobecné zklamání.

V roce 1852 se královna rozhodla diamant přetvořit a ten byl odvezen k holandskému klenotníkovi panu Cantorovi, který jej vybrousil na 108,93 karátu.

Královna Viktorie poté diamant příležitostně nosila. Ve své závěti odkázala, že Koh-i-noor smí nosit pouze královna.

Pokud by byl hlavou státu muž, musela by diamant nosit jeho manželka. Po smrti královny Viktorie se kohinor stal součástí korunovačních klenotů.