Publikováno Napsat komentář

Zubovice

PůvodEdit

Římský architekt Vitruvius (iv. 2) uvádí, že zubovice představuje konec krokve (asser). Ve své nejvýraznější podobě se vyskytuje v iónských chrámech v Malé Asii, v lýkijských hrobkách a v porticích a hrobkách v Persii, kde jasně představuje kamennou reprodukci dřevěné konstrukce. Nejstarší příklad se nachází vytesaný do skály Dareiovy hrobky z doby kolem roku 500 př. n. l., který reprodukuje portikus jeho paláce. V Athénách se poprvé uplatnil na římse kariatidského portiku Erechthea (480 př. n. l.). Při pozdějším zavedení do lůžkové formy římsy Lysikratova choragického památníku má mnohem menší rozměry. V pozdějších chrámech v Iónii, stejně jako v chrámu v Priene, je větší měřítko zubořezu stále zachováno.

Pozdější použitíUpravit

Zubořez byl hlavním prvkem používaným v lůžkové římse Římany a v italské renesanční architektuře. Obecně platí, že výstupek zubořezu se rovná jeho šířce, takže působí čtvercově, a intervaly mezi nimi jsou poloviční. V některých případech se do vyčnívajícího pásu nikdy nevytesaly propadliny, které zubořez rozdělují, jako je tomu v Pantheonu v Římě, a pak se nazývá zubořez. Na kruchtě katedrály Studion v Konstantinopoli jsou zubořez a mezera mezi nimi stejně široké a mezera je shora dolů rozšířená; tuto podobu má tzv. benátský zubořez, který byl okopírován z byzantského zubořezu v konstantinopolské Santa Sophii. Tam však již netvořila součást lůžkové formy: v Santa Sophii sloužila k výzdobě vystupující lišty uzavírající inkrustované mramory a zubořez byl střídavě řezán na obou stranách lišty. Benátský zubořez byl zaveden také jako štítek kolem oblouků a jako provázková lišta.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *